České švitoření o radaru z pohledu Vilfreda Pareta
Petr Woff 17.7. 2008 www.blisty.cz
http://www.blisty.cz/2008/7/18/art41669.html
„Jste srabi, kteří se bojí nést coby spojenci taky nějaké riziko! Írán patří do osy zla a pokud s tím něco neuděláme, zmasakruje obyvatelstvo demokratických států! Navíc se musíme jednou provždy vymanit z vlivu Ruska!“ „Právěže nejsme srabi – odmítáme se schovávat za zadkem supervelmoci, protože si myslíme, že to Američané se svými ambicemi přepískli. Navíc jsme přesvědčeni, že i Arabové mají rádi své děti – jak v osmdesátých letech zpíval Sting o Sovětech – tudíž nebudou bezdůvodně vraždit Evropany. A ruská hrozba? Pokud se pan Topolánek nedokáže zbavit rusofobie díky svým úctyhodným gulím, mohl by to zvládnout aspoň jako budoucí předseda půlmiliardové Evropské unie…“ „Vy to nechápete!: 1/ Darebácké státy mají přece vojenský arsenál, kterým mohou zplundrovat Prahu! 2/ Jak věděli už moudří antičtí filosofové: Chceš-li mír, připravuj válku! 3/ Trocha vděčnosti vůči Američanům by neškodila! 4/ Vzhledem k atmosféře, jež vládla na bukurešťském summitu, je nepochybné, že radar zaručí blaho všech členských zemí NATO!“
Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví – tak zní podtitul Britských listů. Jistěže jsou i výjimky – třeba témata, o nich se příliš mluví a vůbec nediskutuje (tzn. jedna či více názorových stran nenaslouchá). Co s tím má společného Vilfredo Pareto? Teorie tohoto klasického sociologa jsou především velmi zábavné (už jeho rozdělení vládnoucích elit na lišky a lvy…); s jejich pomocí však lze rovněž (až překvapivě trefně) popsat české švitoření o radaru.
Pane Pareto, jak vysvětlujete takový zacyklený monolog?
„Podívejte se, já jsem už pětaosmdesát roků spokojeně v Pánu… Ovšem pakliže jsem i po tak dlouhé době citován, není to úplně nepříjemné vyrušení. Takže projednou můžeme předstírat, že mám stále ještě povinnosti živého člověka a zdvořile vám odpovím: Chování lidí je samozřejmě většinou nelogické.“
Jak – nelogické?
„Při logickém jednání vede zvolený prostředek ke stejnému účelu jak v subjektivním vědomí aktéra, tak i objektivně. Ale většina lidského chování je mimologické povahy – jedinec svým snažením sleduje nějaký cíl, ale důsledky jsou úplně jiné…“
To jsme jako blbí?!
„Blbí, blbí… Mimologické jednání vyplývá ze skrytých, iracionálních sentimentů. Například z kombinačního instinktu – z touhy po změnách, z konzervativního instinktu – z touhy po stálosti, z pohlavní touhy a tak dále…“
A jak to je s českou vládou?
„Ano, vy konkrétně asi jste blbý, když se tak blbě ptáte! Ovšem že proradaristé jsou vedeni iracionální potřebou neměnnosti. Podle nich svět byl, je a vždy bude rozdělený na znepřátelené tábory a přežije jen ten silnější. Většina vašeho nárůdku chce naopak svět měnit; nelíbí se jí ty nekonečné války a pakty a uměle vytvářené antagonismy mezi lidmi, kteří se vzájemně neliší svými potřebami, nadějemi a vlastně toho mají dost společného…“
A co říkáte na ty kecy okolo?
„Lidé se snaží své mimologické jednání vysvětlovat před sebou i ostatními jako logické, jako racionální – právě aby nevypadali blbě.“
Ale jak lze nelogické jednání vysvětlit coby logické?
„To přirozeně nejde – a proto vychcánci používají všelijaké finty. 1/ Předkládají svůj názor jako axióm – jako samozřejmou, i když nedokázatelnou pravdu. 2/ Nebo se odvolávají na výrok nějaké všeobecně uznávané autority, ovšem vytržený z kontextu. 3/ Případně odkážou na všemi respektovanou hodnotu – opět bez faktické souvislosti. 4/ Nebo žonglují se slovy – podobně jako pouliční šejdíř se skořápkami – aby se divák cítil zmaten, nekompetentní, aby na levárnu nereagoval anebo maximálně zatleskal…“ ¨
A pane Pareto – pane Pareto? Haló! Pane Pareto?! Takže už jen zběžně, co jsem si musel sám načíst, neb mistr se vrátil na odpočinek. Elita vládne buď lstí – to jsou lišky, jejichž mimologické jednání je vyvoláno kombinačním instinktem. Anebo se mocní udržují nahoře násilím – to jsou lvi, jejichž mimologické jednání vychází z konzervativního instinktu. Tak jako tak se elita dříve nebo později zahledí a vzápětí uzavře sama do sebe, přestane vnímat realitu, uvězněná ve vlastních iluzích. Brzy poté je zákonitě nahrazena (tedy nejsou-li všichni ostatní úplně blbí).